O původu jména řeky Metuje [ Pověst ]
Když mniši benediktini zdomácněli v "Polickém újezdu", šlo jim především o to, poznati celý kraj i prameny potoků a řek, a určiti jejich tok.
Největší řeka na Policku je Metuje, pramenící v divokých skalách aderspašských. Tato řeka neměla dosud jméno, ani nebylo známo, kde má své prameny. Bratři benediktini se vydali jednoho dne na výzkumnou cestu. Opatřeni potravinami na více dnů a doprovázeni deseti ozbrojenými muži, vyšli podél řeky proti jejímu proudu. Všude byl hustý neproniknutelný prales, takže postupovali jen pomalu. Slunce sklánělo se za Krkonoše, když utábořili se na kraji divokých skal adersbašských. Rozdělali oheň, upravili večeři a po ní za nedlouho uléhal jeden za druhým do měkkého mechu. Noc minula klidně a druhého rána pokračováno v další výzkumné cestě.Prameny řeky byly po mnoha nebezpečích šťastně objeveny a celá výprava dala se zvolna na zpáteční cestu. Jednalo se nyní o vhodné jméno pro řeku. Bratři navrhovali různá jména, ale nejstaršímu z nich, jáhnu Vitaliášovi se žádné nezalíbilo."Snad náhoda nám nějaké přinese!" prohlásil a při tom prozatím zůstalo.
Zpáteční cesta byla již veselejší a rychlejší, neboť byla již lesem prosekána. Bylo dávno po poledni, když celá výprava zastavila v údolí mezi obrovskými javory a zde v jejich stínu odpočinula po namáhavé cestě. Mezitím co mniši odpočívali, odešlo několik mužů, provázejících výpravu, do lesa. Po chvíli jeden z nich upozorněn bzukotem, objevil silný roj lesních včel. Byly usazeny v dutém javorovém kmeni a měli tolik medu, že tekl po stromě. Onen muž, překvapený šťastným nálezem, radostně volal na své druhy: "Med tu je!"-"Med tu je!" Výkřiky zalétly i k sluchu Vitaliáše, který s ostatními odpočíval.Zamyslil se na okamžik a pak radostně zvolal: "Bratři, hledáme jméno pro řeku a tu jej máme. "Med tu je" změníme v "Metuje" a jméno toto naše řeka podrží na věčné časy!" Pak požehnal jejím stříbrným vlnkám a svolal své průvodce. Všichni souhlasili s přijatým jménem a řeka Metuje honosí se jím podnes.